Někdy kolem roku 1987 jsem se díky svým některým přátelům dostal k virgulím, které, jakmile jsem je vzal do ruky fungovaly. Byla to pro mně, materialistu a logika ,docela hezká hračka. Pravda, přečetl jsem si o siderických kyvadlech nějaké knížky, ale to bylo všechno. Pak jsem prožil to, čemu se říká klinická smrt a přibližně vše, co k ní patří. Následovalo období, kdy jsem četl veškerou esoterickou literaturu která mi přišla pod ruku. Tu mi půjčoval kamarád,bylinář a léčitel Ota Čada. "Čarování" (jak jsem tomu tenkrát říkal) mi nějak nešlo pod fousy, ale objevil jsem chiropraktika Slávka Tomáše, který mi při generálce bolavých zad ukazoval své postupy a když zjistil že začínám "vidět", seznámil mně s MUDr. Alenou Rybáčkovou. V této době jsem se již pokoušel o chiropraxi a přátelé mi ukazovali techniky používané v biotronice (Ota Čada, Vláďa Říha), ale doktorka mě držela při zemi. Její rady se mi tenkrát zdály příliš jednoduché a teprve po létech jsem zjistil, jak byly pravdivé. Trpělivě mi opakovala: "Stačí, abys měl lidi rád, když si je, tak jako to dělá máma s dítětem, pustíš do srdce, už nemusíš nic dělat, nepotřebuješ žádnou techniku". Na tuto větu si vzpomenu pokaždé, když vidím, jak se při různých příležitostech na sebe lidé manifestačně věší a to jediné, láska, tomu chybí.
Plynul čas a já začal využívat schopností dcery Venduly, která mi pomocí automatického písma pomáhala formovat nově se vytvářející názor. Podle rčení, že učitel se objeví, když je žák připraven jsem se seznámil s MUDr. Dimitrijem Kačerasem a cvičitelkou jógy Jarmilou Koudelkovou. Automatické písmo mi nešlo a dodnes jej neumím, ale téměř okamžitě jsem, když jsem zvládal automatickou kresbu. A tady mi nejvíce pomáhali oba lékaři. Moje kresby se dostaly do ruky Velkému mistru Reiki Zigmundu Baranovi z Polska, který mě k sobě pozval a začal učit. Napřed techniky práce biotronika a když dozrál čas, dostal jsem prvou iniciaci Reiki a po pěti letech práce jsem dostal poslední iniciaci Velkého mistra.
Nemohu nevzpomenout několika setkání s Mílou a Edvardem Tomášovými, díky kterým jsem snad pochopil význam slov pokora a láska.
Velice se omlouvám všem dalším učitelům, které jsem nechtě opominul. Snad mi prominou. Ale po světě chodí tolik krásných lidí...
